Spodní prádlo je v dnešní době samozřejmostí a málokdo si bez něj dovede představit život. Je nedílnou součástí každého dne, ale ne vždy tomu tak bylo i v dřívějších dobách. Jak to tedy vlastně začalo?
Pravěk
V pravěku i dlouhá staletí poté byla naprosto přirozená nahota. Sice jsou lidé na různých pravěkých malbách zahalení do kožešin, ale ty jim sloužily především jako ochrana před mrazem. V teplejším období nebo dokonce i v zimě u ohně kožešiny svlékali.
V dnešní době nahotu uznávají pouze některé přírodní národy a zahalují se jen s ohledem na podnebí. Holou kůži pak pokrývají různými malbami, tetováním či šperky.
Starověk
Za starověké spodní prádlo se označovaly tzv. bederní roušky. Byl to pruh látky, který si lidé vázali kolem pasu a nosili je lidé především ve starověkém Egyptě. Ženy si v té době ňadra ničím nezakrývaly, nejednalo o nic ponižujícího nebo urážlivého, protože byla nahota naprosto přirozená.
Jak v Egyptě, tak i ve starověkém Řecku a Římě chodili oděni velmi spoře. Řekové i Římané si zakládali na dokonalostech těla, proto byla škoda jej příliš zakrývat. Ženy se oblékaly pouze do průhledného chitonu, až v pozdějším období se zde začaly objevovat první “podprsenky”. Jednalo se o pruh látky, který si ženy vázaly kolem hrudníku, pod ňadry tak, aby nebyla povislá. Tomuto pruhu látky se říkalo strophius nebo mamilare.
Středověk
První spodní prádlo ve středověku bylo určeno především mužům. Ve 13. století se začaly objevovat první pánské spodky, které byly dlouhé od pasu po lýtka. Spodky se zkrátily až v době, kdy přišly do módy pánské punčochy. Se zkrácením délky spodků se objevil v přední části i praktický poklopec.
Co se týče dámského spodního prádla, nosilo se jen v době, kdy měly ženy menstruaci a dovolit si ho mohly pouze ženy z vyšších společenských vrstev. První dámské kalhotky byly dlouhé až ke kolenům a jako první je začaly nosit nevěstky.
V době renesance pak vznikly podvazky, které zprvu nosili muži. Ve chvíli, kdy se podvazky staly součástí dámské módy, byly považovány za zbraň svádění.
Korzety a jejich historie
Pro módu 16. století byl typický úzký pas a tvar postavy připomínající přesýpací hodiny. Ženám k vytvarování postavy pomohl právě korzet, který se stáhnul v pase. Stáhl se natolik, aby žena měla obvod pasu jen 40 cm. Korzety byly velice nebezpečné a nepohodlné, nedalo se v nich dýchat, docházelo k pohmožděninám a deformacím orgánů. I přes to všechno byly součástí spodního prádla 300 let. Dokonce je nosily i malé dívky.
Spodní prádlo a moderní doba
Ještě v 18. století byli lidé toho názoru, že by měly kalhotky nosit pouze služky, prostitutky, tanečnice a staré dámy. Teprve až ve druhé polovině 19. století získaly oblibu. Revoluční éra pro vývoj spodního prádla nastala až na začátku 20. století, kdy britská návrhářka Lucy Duff-Gordon kalhotky výrazně zkrátila, čímž se postarala o opravdový “kalhotkový zvrat”. Postupně se také upouštělo od korzetů a pomalu se začaly nosit první podprsenky. První patent na podprsenku získala Američanka českého původu Marie Tucek a jednalo se o podprsenku, která měla ramínka a zapínání na háčky. Výraznému rozvoji pak pomohla Mary Phelps Jacob.
Pánské spodní prádlo prošlo též několika změnami. Ve 30. letech 20. století měli muži k dispozici pleteninový overal, který sahal od zápěstí až ke kotníků. Tento overal však poskytoval spíš teplo, než-li pohodlí. Ve stejném desetiletí se mezi muži rozšířilo nošení boxerek. Postupem času se však nabídka pánského spodního prádla rozšířila o trenky, slipy, ale také o tanga nebo jocksy.
